Jan de Hartog
Jan de Hartog | |
---|---|
Jan de Hartog roku 1984 | |
Narození | 22. dubna 1914 Haarlem, Nizozemsko |
Úmrtí | 22. září 2002 (ve věku 88 let) Houston Spojené státy americké |
Povolání | spisovatel |
Národnost | nizozemská |
Žánr | dobrodružná literatura s válečnou a námořní tematikou |
Témata | autor a literát |
Významná díla | Hledá se levá noha, Holandská sláva, Postel s nebesy, Nemocnice, Kapitán Harinx, Království míru |
Ocenění | Van der Vies Prijs (1939), Antoinette Perry Memorial Award (1952), Critics Award San Francisco (1952), Jacobson-prijs (1990), Řád nizozemského lva (1996) |
Manžel(ka) | Lydia van Schagen (od 1934), Angela Priestley (od 1946), Marjorie E. Mein (1961-2002) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan de Hartog (22. dubna 1914, Haarlem, Nizozemsko – 22. září 2002, Houston, USA[1]) byl nizozemský spisovatel a dramatik.[2]
Život
[editovat | editovat zdroj]Jan de Hartly se narodil roku 1914 v nizozemském Haarlemu v rodině protestantského teologa. Odmalička projevoval vášeň pro moře a již v deseti letech utekl na kutr, kde pracoval jako plavčík. Na otcovo naléhání se sice vrátil domů, ale Nizozemskou královskou námořní akademii nedokončil. Našel si práci v amsterdamském přístavu na remorkéru a od roku 1932 pracoval jako inspektor přístavní policie.[3][2] Do této doby se také datuje počátek jeho literární práce, ale jeho první díla neměla příliš velký úspěch. Začal tedy pod pseudonymem F. R. Eckmar publikovat úspěšné detektivky, které jsou spíše vtipnými parodiemi, ve kterých autor uplatnil humor, pitoresknost a hrůzostrašnost. Zvolený pseudonym byl vtipnou replikou na nepříznivou kritiku, protože znamená něco jako T. R. Hnisi nebo J. D. I. Sevycpat.[3]
Roku 1940 se dočkal prvního úspěchu svým románem Hollands Glorie (Holandská sláva, česky též jako Plout musí námořník). Titul vyšel těsně před obsazením Nizozemska nacisty a pro svůj odbojný obsah vyvolal v obsazené zemi živý čtenářský ohlas. Ani okupanti proti knize nic nenamítali, dokud Hartog neodmítl roku 1942 vstoupit do kolaborantské umělecké komory. Román byl zakázán a Hartog se musel skrývat v Amsterdamu v ženském domově pro přestárlé. Roku 1943 se mu podařilo uprchnout do Anglie, kde pracoval v nizozemském zahraničním vysílání BBC Radio Oranje, roku 1949 přesídlil do Francie a roku 1957 do USA. Zde se plavil se svou rodinou na rybářském člunu po řekách a průplavech severní Ameriky, aby se nakonec usadil v Houstonu. Psal nizozemsky i anglicky a díla v angličtině následně překládal do nizozemštiny. A zatímco v USA byl považován za úspěšného spisovatele, v rodném Nizozemsku byla jeho díla přijímána většinou vlažně.[3]
Kromě námořní a válečné tematiky se mnohá jeho díla vyznačují také silnou společenskou angažovaností. V USA se stal kvakerem, protestoval proti napalmovým náletům ve Vietnamu a knihou De kinderen (1969, Děti) svedl úspěšný boj se zákazem adopce asijských dětí v Nizozemsku. Se svou ženou se stal dobrovolným ošetřovatelem v chudinské nemocnici v Houstonu a své otřesné zážitky zpracoval v polodokumentárním románu The Hospital (1964, Nemocnice).[4]
Hartog zemřel roku 2002 v houstonské nemocnici na bakteriální infekci po operaci kyčle.[4] Jeho díla byla přeložena do více než patnácti jazyků.[5]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Próza
[editovat | editovat zdroj]- Fort 99 (1931).
- Het huis met de handen (1931, Dům s rukama), sbírka detektivních povídek.
- Een linkerbeen gezocht (1935, Hledá se levá noha), detektivní román napsaný pod pseudonymem F. R. Eckmar. Jde o první svazek z pětidílné série, ve které vystupuje inspektor Gregory Boyarski se svou ženou Yvonne a jejich nadřízený komisař Poesiat. V tomto příběhu vyšetřují nepochopitelnou vraždu v koncertní síni.
- Spoken te koop (1936, Duchové na prodej), druhý svazek detektivní série napsané pod pseudonymem F. R. Eckmar, ve kterém se řeší úmrtí v domově pro staré dámy.
- Ave Caesar (1936).
- Ratten op de trap (1937, Krysy na schodech), třetí svazek detektivní série napsané pod pseudonymem F. R. Eckmar, tentokrát z divadelního prostředí.
- Drie dode dwergen (1938, Tři mrtví trpaslíci), čtvrtý svazek detektivní série napsané pod pseudonymem F. R. Eckmar, ve kterém řeší krádež vzácné mumie trpaslíka v amsterodamské anatomické laboratoři.
- Oompje Owadi. Verhalen uit het oude Rusland (1938).
- De maagd en de moordenaar (1939, Panna a vrah), poslední pátý svazek detektivní série napsané pod pseudonymem F. R. Eckmar odehrávající se v jarmarečním a pouťovém parku.
- Hollands Glorie (1940, Holandská sláva), česky též jako Plout musí námořník. V románu mladý kapitán remorkéru Jan Wandelaar bojuje proti nespravedlivým rejdařům. Svůj boj nakonec vyhraje, byť za cenu osobní tragédie.
- Gods Geuzen (1947–1949), trilogie, příběh nizozemských lékařů a misionářů v koloniální Nizozemské východní Indii (dnešní Indonésie)
- Stella (1949), první díl tzv. válečné trilogie s milostným motivem odehrávající se roku 1940 mezi námořníky, kteří na remorkérech zachraňují postižené spojenecké lodě.
- Mary (1950), druhý díl tzv. válečné trilogie.
- Thalassa (1950), třetí díl tzv. válečné trilogie, příběh mladého námořního důstojníka, který po ukončení války hledá rovnováhu a uplatnění v životě i povolání.
- Herinneringen van een bramzijgertje (1951), anglicky jako The Lost Sea (1966, Ztracené moře), částečně autobiografický román, popis zážitků chlapce pracujícího jako plavčík na lodi, první část cyklu o kapitánu Harinxovi.
- The Distant Shore (1952, Vzdálené pobřeží), anglická verze románů Stella a Thalassa.
- De Kleine Ark (1953, Malá archa), dětská kniha odehrávající se za povodně v nizozemském Zeelandu.
- A Sailor's Life (1956, Námořníkův život).
- The Artist (1959, Umělec), název nizozemského překladu De Kunstenaar.
- The Inspector (1960, Inspektor), název nizozemského překladu De Inspecteur.
- The Hospital (1964, Nemocnice), název nizozemského překladu Het Ziekenhuis. Jde o otřesné polodokumentární románové svědectví o nemocnici pro chudé v Texasu, která trpí nedostatkem odborného personálu i nedostatkem finančních prostředků.
- The Captain (1966, Kapitán), adaptace knihy Mary, název nizozemského překladu De Kapitein, česky jako Kapitán Harinx, druhá část cyklu o kapitánovi Harinxovi, námětem románu jsou konvoje do Murmanska.
- The Peaceable Kingdom (1971–1975, Království míru), čtyřdílný románový cyklus z dějin kvakerského hnutí od poloviny 17. století do roku 1942, název nizozemského překladu Het koninkrijk van de vrede.
- The Children of the Light (1971, Děti světla), název nizozemského překladu De kinderen van het licht.
- The Holy Experiment (1972, Svatý experiment), název nizozemského překladu Het heilig experiment.
- The Peculiar People (1975), název nizozemského překladu Het uitverkoren volk.
- The Lamb's War, (1975), název nizozemského překladu De Oorlog van het Lam.
- Herinneringen aan Amsterdam (1980-1981, Vzpomínky na Amsterdam)), kniha vzpomínek na dětství.
- De grote brand (1981, Velký požár), dětská kniha.
- The Trail of the Serpent (1984, Stezka hada), název nizozemského překladu De vlucht van de Henny, román odehrávající se po japonském obsazení nizozemských kolonií v Indonésii roku 1942.
- The Commodore (1987, Komodor), název nizozemského překladu De Commodore, třetí část cyklu o kapitánovi Harinxovi.
- The Centurio (1989, Centurion), název nizozemského překladu De Centurio, čtvrtá část cyklu o kapitánovi Harinxovi, příběh o poslední plavbě.
- The Outer Buoy (1994, Vnější bóje), název nizozemského překladu De Buitenboei, pátá závěrečná část cyklu o kapitánovi Harinxovi.
- De Vlucht (1999, Let), v knize autor líčí své zážitky při svém letu v roce 1943 z okupovaného Nizozemska přes Francii a Švýcarsko do Španělska.
- A View of the Ocean (2007, Pohled na oceán), posmrtně vydáno autorovou manželkou Marjorií de Hartly, vzpomínková kniha na autorovu matku a na její smrt.
Literatura faktu
[editovat | editovat zdroj]- Scheepspraat (1958), příručka pro začínající jachtaře.
- Waters of the New World (1961).
- The sailing ship (1964, Plachetnice).
- De kinderen (1969, Děti), kniha bojující se zákazem adopce asijských dětí v Nizozemsku. Díky knize byl zákon změněn.
Divadelní hry
[editovat | editovat zdroj]- De ondergang van "de Vrijheid" (1937).
- Mist (1939).
- De duivel en juffer Honesta (1941).
- Het hemelbed (1942, Postel s nebesy), komedie, ve které hlavní postavy hry (Anežka a Michal) prožijí během třech dějství celé své manželství (řeší překážky svatební noci, manželskou krizi i dospívání vlastních dětí).
- Schipper naast God (1942, První po bohu), hra o svérázném kapitánovi s pirátskými způsoby, který je shodou okolností donucen přijmout na palubu své lodi velkou skupinu židovských uprchlíků.
- De dood van een rat (1949, Smrt krysy).
Scénáře
[editovat | editovat zdroj]- Ergens in Nederland (1940, Někde v Nizozemsku), nizozemský film, Jan de Hartog se podílel na scénáři a ve filmu hrál hlavní mužskou roli, do hlavní ženské role byla obsazena Lily Bouwmeesterová. Režisérem filmu byl německý emigrant Ludwig Berger. Film vypráví o rozdělení manželského páru mobilizací.[4]
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]- 1939 – nizozemská Van der Vies Prijs za De ondergang van de vrijheid.[6]
- 1943 – nizozemský Záslužný kříž
- 1952 – americká Antoinette Perry Memorial Award za Postel s nebesy.[5]
- 1952 – americké Critics Award San Francisco za Postel s nebesy.[5]
- 1990 – nizozemská Jacobson-prijs za celoživotní dílo.[7]
- 1996 – Řád nizozemského lva.[5]
- 2002 – Honorary Doctor of Humane Letters, University of Houston.[8]
Adaptace
[editovat | editovat zdroj]Hudba
[editovat | editovat zdroj]- I Do! I Do! (1966, Ano, ano), broadwayský muzikál podle divadelní hry Postel s nebesy, libreto Tom Jones, hudba Harvey Schmidt.
Film
[editovat | editovat zdroj]- Maître après Dieu (1951, První po bohu), francouzský film, režie Louis Daquin.
- The Four Poster (1952), americký film podle divadelní hry Postel s nebesy, režie Irving Reis, v hlavních rolích Rex Harrison a Lilli Palmerová.
- Le ciel de lit (1955), francouzský televizní film podle divadelní hry Postel s nebesy, režie Marcel L'Herbier.
- Himmelsengen (1955, Postel s nebesy), dánský televizní film, režie Erling Schroeder.
- Schiff ohne Hafen (1956, Loď bez přístavu), západoněmecký televizní film podle divadelní hry První po bohu, režie Hanns Farenburg.
- The Key (1958, Klíč), britský film podle románu Stella, režie Carol Reed, v hlavní ženské roli Sophia Lorenová.
- Het hemelbed (1960, Postel s nebesy), belgický televizní film, režie Nand Buyl a Paul Cammermans.
- De ondergang van "de Vrijheid" (1960), belgický televizní film, režie Tone Brulin,
- Das Riesenrad (1961), západoněmecký film podle divadelní hry Postel s nebesy, režie Géza von Radványi.
- The Inspector (1962). americký film, režie Philip Dunne.
- The Spiral Road (1962), americký film podle románu Gods Geuzen, režie Robert Mulligan.
- Das Himmelbett (1963, Postel s nebesy), západoněmecký televizní film, režie Hans Quest.
- The Four-Poster (1964), australský televizní film podle divadelní hry Postel s nebesy, režie James Upshaw.
- Het hemelbed (1966, Postel s nebesy), belgický televizní film, režie Edward Deleu.
- Bracna postelja (1968, Postel s nebesy), jugoslávský televizní film, režie Milenko Maricic.
- The Little Ark (1972, Malá archa), americký film, režie James B. Clark.
- Le ciel de lit (1974), francouzský televizní film podle divadelní hry Postel s nebesy, režie Jeannette Hubert.
- Het hemelbed (1977, Postel s nebesy), belgický televizní film, režie Nand Buyl a Paul Cammermans.
- Hollands glorie (1977–1978, Holandská sláva), nizozemský televizní seriál, dvanáct pokračování, režie Walter van der Kamp.
- I Do! I Do! (1982, Ano, ano), americké televizní zpracování broadwayského muzikálu podle divadelní hry Postel s nebesy, režie Marge Champion a Terry Hughes.
Česká vydání
[editovat | editovat zdroj]- Holandská sláva, František Borový, Praha 1947, přeložila Marie Polívková.
- Postel s nebesy, Dilia, Praha 1965, přeložil Bedřich Becher.
- Hledá se levá noha, Mladá fronta, Praha 1966, přeložila Olga Krijtová.
- Třikrát Gregory a Yvonna, Odeon, Praha 1968, přeložila Olga Krijtová, obsahuje Krysy na schodech, Panna a vrah a Tři mrtví trpaslíci, znovu 1988.
- Kapitán Harinx, Naše vojsko, Praha 1971, přeložili Jaroslav Chuchvalec a Libuše Burianová, znovu 1996.
- Plout musí námořník, Odeon, Praha 1972, přeložil Jiří Elman, jde o román Holandská sláva.
- Nemocnice, Svoboda, Praha 1976, přeložil Jiří Elman, znovu 1981 a 1994.
- Thalassa, Panorama, Praha 1983, přeložila Olga Krijtová, znovu Svoboda, Praha 1993.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Jan de Hartog na webu DBNL
- ↑ a b Slovník severských spisovatelů, Libri, Praha 1998, str. 200
- ↑ a b c Jan de Hartog — Detektivky s chutí moře. casopis.hostbrno.cz [online]. [cit. 2014-07-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-14.
- ↑ a b c Zemřel jan de Hartog
- ↑ a b c d Jan de Hartog na webu Schrijversinfo.nl
- ↑ Van der Vies Prijs. www.vvl.nu [online]. [cit. 2014-07-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-14.
- ↑ Jacobson-prijs. www.letterkundigmuseum.nl [online]. [cit. 2014-07-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-14.
- ↑ Jan de Hartog Papers, University of Houston. archon.lib.uh.edu [online]. [cit. 2014-07-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-14.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan de Hartog na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan de Hartog
- (česky) Jan de Hartog na webu PITAVAL
- (nizozemsky) The New Netherland Institute
- (anglicky) The Looniverse
- (anglicky) Jan de Hartog na webu Fantasticfiction